Pochválen buď Ježíš Kristus!

 

Slovo nového představeného rakouského distriktu

P. Johannes Regele FSSPX

(překlad úvodníku v Mitteilungsblatt – Distrikt Österreich, č. 529/únor 2023; pro české věřící upraveno a doplněno autorem)

Důstojní a velební spolubratři, ctihodní bratři a sestry v řeholním stavu, milí věřící, přátelé a dobrodinci!

Pochválen buď Ježíš Kristus! Tímto krásným katolickým pozdravem zahajuji svůj první dopis coby představený rakouského distriktu, k němuž patří šest zemí, v nichž se rozvíjí náš apoštolát. V našem Kněžském bratrstvu sv. Pia X. odpovídá distrikt církevní provincii, tedy územnímu okrsku, který někdy souhlasí se zeměpisnými hranicemi nějaké země, často však je může i přesahovat. V našem případě jsme stále sjednoceni společnou historií, společnou katolickou kulturou a velkou společnou láskou k Církvi. Proto srdečně zdravím všechny v Rakousku, České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Slovinsku a Chorvatsku.

Katolická víra je od dávných dob jednotícím svazkem mezi těmito zeměmi, naše římské smýšlení, naše bohatě rozvinutá, tradiční zbožnost. Proto chceme v distriktu všichni táhnout za jeden provaz, nasazovat se pro katolickou Církev v našich zemích, pro naše milované Kněžské bratrstvo sv. Pia X., pro dílo pravé katolické obnovy.

Jakožto nový představený distriktu k Vám smím přicházet a přicházím k Vám ve jménu Ježíše Krista. Jak bych to mohl činit lépe než pozdravem, který hlásá Jeho chválu? On není jen Původce, ale také Cíl mého poslání, od Něj a pro Něj jsem zde. Jedině a pouze kvůli Němu, abych pracoval na Jeho díle, pro jednu, svatou, katolickou a apoštolskou Církev, jsem k Vám všem poslán. Dílo Ježíše Krista je dílem pravdy a milosti; neboť „jsme viděli slávu Jeho,“ říká svatý apoštol Jan, „plného milosti a pravdy“ (Jan 1).

Spolupracovat tedy musí představený distriktu a koneckonců každý katolický kněz tam, kam ho Bůh postavil, nejprve na božském díle pravdy. Musíme kázat Jeho slovo, slovo pravdy, slovo, které nepomine, i když nebe i země pominou (Mt 24). Je to slovo, které On svěřil své Církvi, katolické Církvi, která je sloupem a základem pravdy. Musíme toto slovo kázat, i když je svět pokládá za bláznovství a pohoršení (1 Kor 1).

Jsem synem a služebníkem římskokatolické Církve Její nauku chci s Boží milostí neustále vyznávat, hlásat, šířit a chránit, protože nauka Církve, a jen ona, je nauka Ježíše Krista, slovo pravdy. Od začátku Vás prosím o modlitbu za mě, za mou kněžskou věrnost, za mé plnění vůle Boží, za moji službu ke spáse duší v našem milovaném Kněžském bratrstvu. Jsem odhodlán sázet a zalévat na mně svěřeném Božím poli, v našem distriktu; avšak ničím není ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nýbrž Bůh, jenž dává vzrůst (1 Kor 3). Bůh si přeje naši modlitbu, naše úpěnlivé prosby. Bůh je ten, kdo působí chtění i konání podle své dobré vůle (Fil 2). Bez Boží milosti ve své službě nevykonám nic dobrého ani trvalého. Nadějné očekávání, že se za mě všichni budete modlit, je pro mě v nastávající době velkou útěchou.

Ale všechny Vás vyzývám k modlitbě za celou katolickou Církev, zvláště za všechny kněze.  Kdekoliv musí kněz obzvlášť tvrdě bojovat za Krista a Církev, spěchejte mu prosím se zvláštní horlivostí na pomoc s nepřemožitelnou zbraní modlitby. Modleme se pak především bez ustání za povolání ke kněžskému a řeholnímu stavu a za katolické rodiny. Modleme se za církevní představené. Zejména se stále modleme za našeho generálního představeného, Dona Davida Pagliaraniho, jehož zde také ujišťuji o své věrnosti a poslušnosti.

 

Vyjádření díků – Věčné Pán Bůh zaplať, milý vysoce důstojný pane Stefane Freyi!

Bylo to 25. ledna 2014, když jsem poprvé navštívil sídlo distriktu v Jaidhofu a představeného distriktu vdp. P. Stefana Freye. Jeden spřátelený diecézní kněz mi zprostředkoval kontakt. A tak jsem směl být jedním ze sedmi kněží z rakouského distriktu, kteří během téměř deseti let (2013–2023), v nichž byl P. Frey představeným distriktu, obdrželi kněžské svěcení. To, že mohu kráčet v jeho šlépějích, je pro mne mimořádná čest. Vykonával tento úřad, spojený s tak nekonečně mnoha břemeny v tak složitém distriktu, s naprostou oddaností. Plody mohou všichni vidět. Svou prací se mu stěží ještě vyrovnáme, tak se již všechno zvelebilo. Deo gratias!

Nastávajícího 29. června 2023 bude P. Stefan Frey slavit 40. výročí kněžství. Toto jubileum oslavíme se vší katolickou radostí a slávou o svátku Božího Těla v Jaidhofu dne 8. června 2023. Již dnes jste k tomu všichni srdečně zváni!

Drahý vysoce důstojný pane Stefane Freyi, z celého srdce Vám děkujeme za Vaši lásku, za Vaši věrnost a obětavost. Kéž Vám trojjediný Bůh vše bohatě odplatí. Byl jste dobrým a věrným knězem, pastýřem a učitelem našeho distriktu, jenž musel přinést mnoho obětí, také oběť a nasazení vlastního tělesného zdraví, vzhledem k neustálému náporu duší, kvůli péči o Církev. Věčné Pán Bůh zaplať za všechno, co jste udělal pro naše země. Přejeme Vám do Vašeho dalšího kněžského působení vše dobré a veškeré požehnání!

Rád bych srdečně poděkoval i všem spolubratřím a řeholním osobám v distriktu. Poslední měsíce a roky opravdu nebyly snadné. Je nás příliš málo na to, abychom mohli dostatečně splnit všechny úkoly. Vaše nasazení, milí spolubratři, milí řeholníci, milé řeholnice, je velkolepé! Zůstaňme napořád věrni. Snažme se především ve vztahu k oběti mše svaté. Každá pastorace vychází od oltáře a směřuje k oltáři; snažme se všichni společně, aby byla nesena především dobrou přípravou, slavením mše svaté a děkováním po ní. Vím, že mnoho obtíží se na všech místech dalo znovu a znovu zvládat a i nadále budou zvladatelné. Vaše v nejhlubší míře církevní námaha určitě přinese požehnání. V příštích týdnech a měsících bych chtěl vizitovat všechny prioráty, osobně hovořit se všemi kněžími a řeholními osobami. Rád Vás a všechny Vaše úmysly uzavřu do mementa mše svaté.

V tomto roce nás čeká oslava několika kněžských a řeholních jubileí. O důvod více k děkování. Zde bych chtěl s veškerým důrazem zopakovat, že vlastní úloha a poslání Kněžského bratrstva sv. Pia X. je toto: katolické kněžství, jsou to kněžské semináře, kněží, péče o všechny katolické kněze z diecézí a řádů. O to jde. Tak nás viděl náš ctěný zakladatel arcibiskup Lefebvre, tak to od počátku stojí v našich stanovách, které byly Církví slavnostně uznány 1. listopadu 1970. Je ostatně ústřední úlohou představených distriktu, aby se starali o kněžská společenství na našich priorátech.

Postní doba 2023

Zanedlouho opět začne doba svatopostní. Celá bojující Církev naší doby by měla všude padnout na kolena a snažně prosit Pána o smilování. Všechny srdečně zvu, aby v tomto čase dobře uplatňovali tradiční katolická cvičení: vážně chápaný tělesný půst, jiná postní cvičení, konzultovaná se zpovědníkem, intenzivnější modlitbu, velkorysé dávání almužen. Modleme se často křížovou cestu, krásné pašijové pobožnosti a pobožnosti Getsemanské zahrady. Zdržujme se často v kostele. Mysleme na velikonoční zpověď, snažme se také o dobrý zpovědní apoštolát v našich rodinách, u přátel a u kolegů v práci. Přivádějme lidi do zpovědnice, ke knězi, ke Kristu! Buďme velkorysí, pak bude všechno plodnější.

Jsem jen ubohý kněz, mám horoucí přání být dobrým synem Mariiným. Pevně důvěřuji v mou nebeskou Matku, v to, že skrze ni dosáhnu veškerou pomoc. Svěřuji nejen sám sebe, ale i celý distrikt opět pod její ochranu. Modlete se za mě stále znovu Zdrávas, za to Vám ze srdce děkuji.

Veledůstojný pane děkane Stritzko, velební spolubratři, milí terciáři, drazí věřící, přátelé a dobrodinci v České republice!

Ze srdce Vás všechny zdravím! Těším se, že brzy budu moci navštívit Vaši krásnou zemi jakožto představený distriktu. Všem Vám děkuji za Vaši lásku k Církvi a k našemu Kněžskému bratrstvu sv. Pia X.

Radujme se z četných úžasných plodů Vaší věrnosti a oddanosti, které již dnes můžeme v České republice vidět. Kéž Bůh i nadále bohatě žehná této nádherné zemi!

Pochválen buď Ježíš Kristus!

S mým kněžským požehnáním

Váš P. Johannes Regele

V Jaidhofu dne 2. února 2023, na svátek Očišťování Panny Marie

 

Rozhovor s novým představeným rakouského distriktu P. Johannesem Regelem

 

Vysoce důstojný otče Regele, od počátku února jste jako představený zodpovědný za rakouský distrikt. Jaká byla Vaše první myšlenka, když jste se o tom doslechl?

Abych byl zcela upřímný, moje první myšlenka byla: „Ó Pane, proč je mi naloženo ještě i toto břemeno, nemohl by jej převzít někdo jiný?“ Přišlo mi všechno prostě příliš rychlé. Jsem velmi šťastný ve své práci v pastoraci, chtěl jsem vždy být jen nějaký malý a prostý farář, který koná svou službu pro Ježíše, pro svatou Církev, pro lidi. Díky mé úzké spolupráci s dosavadním představeným distriktu v posledních letech jsem získal hluboký vhled do nesmírně širokého okruhu úkolů, který je s tímto úřadem spojen, a proto jsem pochyboval, zda budu pro toto pověření zralý. Rozhovor s naším generálním představeným mi poté dodal odvahu, poskytl mi nutnou důvěru. Také jeden spolubratr, který mě dobře zná, mě povzbudil a oba rozhovory pro mě byly důležitou pomocí pro rozhodnutí. Poté, co jsem po několik dnů tuto záležitost předkládal Bohu, souhlasil jsem. Mojí velkou útěchou s ohledem na tento úkol je a zůstává modlitba velmi mnoha spolubratří, věřících a přátel.

Když pomineme Váš časově náročný denní program coby představeného distriktu, jaké jsou Vaše cíle pro nadcházející léta, na co byste chtěl položit důraz a co je pro Vás zejména důležité v pastoraci?

Mládež je budoucností Církve, a proto je pro mě zvláště důležitou starostí. Zde je třeba investovat mnoho času a námahy do dobře fungující katolické práce s mládeží. Co si předchozí generace odnesly z domova a školy, to dnes již nemůžeme předpokládat; zde se jedná o lidskou a společenskou formaci. Dalším podstatným úkolem pro každého představeného v Církvi jsou povolání, úzká spolupráce s kněžským seminářem. A v neposlední řadě vidím jako svůj úkol udržovat kontakt s kněžími a řeholními osobami v diecézích a klášterech, posilovat je. Tito duchovní už nechtějí mít podíl na díle ničení Církve, na všem, co již dávno není katolické, trpí a nacházejí se často ve velkých obtížích a konfliktech svědomí.

V pastoraci musíme ještě lépe studovat aktuální problémy doby; pastoraci také pro nemocné a trpící lidi, problémy mládeže a rodin. Budu se snažit podporovat tradiční „pietas Austriaca“ (resp. Bohemica, Hungarica atd. v ostatních zemích našeho distriktu), aby byl prostřednictvím dobré lidové zbožnosti katolický život opět viditelný a patrný v každodenním životě poté, co byl téměř vyhlazen modernismem a zvraty po II. vatikánském koncilu. Zejména mi leží na srdci, aby se ze všech sil podporovala v rodinách každodenní účast na mši svaté a růženec. Jako katolíci musíme stále znovu obnovovat své římské smýšlení navzdory všemu, co již tolik let zažíváme, a náš zakladatel nám zde dává skvělý příklad.

Když to shrnu, řekl bych toto: Musíme kázat krásu katolické víry, krásu katolické Církve, pravou velikost katolického kněžství. Musíme hlásat věčné pravdy jasně a beze strachu, z kazatelny, ale i v osobním rozhovoru, ve zpovědnici, při duchovním vedení. Vždyť většina lidí, dokonce i mnoho nositelů úřadů v Církvi, už vůbec neví, co vlastně katolická Církev je. Zde jde o to opět ukázat cestu ke Kristu, cestu k Církvi. Teprve před nedávnem jsme si připomněli 400. výročí smrti sv. Františka Saleského. Tento světec ukazuje právě i laikům tak jasně, jak funguje dobrý křesťanský život, jak je člověk zcela normálně a jednoduše katolíkem a jde svou cestou k poslednímu cíli bez nějakých podivných zvláštností jedním či druhým směrem.

Sv. František Saleský je proto pro mě velkým vzorem v pastoraci a také mým oblíbeným světcem, [kromě něho] sv. Filip Neri, dále sv. Pius X. a samozřejmě náš milovaný zakladatel našeho Kněžského bratrstva sv. Pia X. arcibiskup Marcel Lefebvre. Zvláště bych chtěl ještě zmínit velkého mariánského biskupa-vyznavače mojí domovské diecéze Linec, ctihodného služebníka Božího Franze Josepha Rudigiera, pravého a dobrosrdečného duchovního pastýře.  Ti všichni jsou vzory pro každého kněze.

S minoritským kostelem získala tradice domov v srdci Vídně. O jaký rozvoj tohoto duchovního centra v příštích letech budete usilovat?

Minoritský kostel má být, bude-li to vůle Boží, centrem pravé katolické obnovy všech zemí našeho distriktu, především pak přirozeně města Vídně. Na prvním místě má stát důstojně slavená tradiční římská liturgie. Zde jsme položili několik zvláštních důrazů, například i celebrací tradiční vídeňské mše se čtyřmi asistenty. Mým velkým přáním je, aby se minoritský kostel stal opět kostelem zpovědním a pastoračním, zcela v duchu sv. Klementa Marie Hofbauera, jenž v tomto kostele několik let působil. K tomu všemu potřebujeme nutně více kněží ve Vídni! Priorát s pěti kněžími, to říkám zcela směle, by byl ideální a nezbytný pro tento nádherný kostel. Jsme navždy vděčni starobylé Italské kongregaci, která se odvozuje od jezuitů v 17. století a má bohatou historii, za přenechání minoritského kostela. Na tomto místě bych rád výslovně poděkoval prefektce Daniele Panella za tento odvážný a požehnaný krok mariánské kongregace Italů ve Vídni. Zcela dle tradice tohoto kostela chceme věnovat hlavní pozornost pastoraci italských věřících. Musíme postupovat ve zbožném tempu z lásky k Církvi a ke všem duším.

Jak to vypadá zcela všeobecně s rozvojem Kněžského bratrstva sv. Pia X. v Rakousku?

Počet věřících silně narostl, zejména v posledních třech letech, na některých místech se zdvojnásobil. Aktuálně sestává distrikt ze 6 zemí a cca 38 míst, na kterých působíme. Je to pro nás velká radost, ale máme příliš málo kněží! Abychom skutečně mohli zvládat svou práci, jak bychom chtěli, potřebovali bychom – řečeno zcela realisticky – nejméně dalších šest až sedm kněží, avšak ani s tímto počtem nemůžeme ještě vůbec pomýšlet na založení školy.

V posledních pěti letech obdrželo sedm mužů z distriktu kněžské svěcení, z nichž bohužel tři nepůsobí v distriktu, nýbrž v jiných zemích – kde jsou rovněž naléhavě zapotřebí. Momentálně máme několik seminaristů z našich zemí. Musíme být vděčni za úžasný rozvoj apoštolátu, ale musíme se také modlit za další povolání; hledíme tedy s opravdovou důvěrou a radostí do budoucnosti.

Máte zajímavou minulost: byl jste v civilní profesi úspěšně činný jako přírodovědec a ve svém zaměstnání jste sklízel úspěchy. Jak došlo k tomu, že jste v této situaci pocítil povolání?

Povolání ke kněžství jsem pocítil již mnohem dříve, už jako malé dítě jsem se po prvním sv. přijímání cítil přitahován k oltáři, ke kněžství. Když jsem měl 16 let, začal jsem denně chodit na mši svatou a vést duchovní život. V mém dětství jsem zažil ještě pravý katolický život, vynikající kněze, ryzí lidovou zbožnost, dobrou katechezi. Na gymnáziu jsem měl velice dobré profesory a někteří spolužáci se stali kněžími. Můj zpovědník, jezuita, starší, velmi dobrý kněz, mě silně ovlivnil, kromě jiných velmi dobrých kněží. Tento zpovědník, P. Kuno Zerlauth SJ, mi před maturitou objasnil, že bych raději neměl vstupovat do moderního semináře nebo do nějakého modernismem nakaženého řádu, to by prý dobře nefungovalo. Měl jsem podle něho nejprve uplatnit svou existující náklonnost k přírodním vědám, později mi prý Bůh ukáže konkrétní cestu ke kněžství. Na gymnáziu jsem brzy odhalil svou lásku a nadšení pro biochemii, mikrobiologii, ale také entomologii. Proto jsem se zařídil podle jeho rady, nicméně přání stát se knězem mě po celou dobu studia neopustilo.

Po vojenské službě jsem v 19 letech vstoupil jako numerarius (celibátně žijící člen) do personální prelatury Opus Dei, k níž jsem náležel 13 roků a kde jsem absolvoval filosofická a teologická studia a byl ředitelem vzdělávacích středisek, resp. studentských domů. Profesně jsem byl činný také v oboru farmacie, což mi v mnoha ohledech otevřelo oči ohledně toho, co se ve společnosti skutečně děje. Brzy jsem však poznal díky Boží milosti a dobrým kněžským přátelům, že můj vlak jede dále. Roku 2014 jsem přišel do Zaitzkofenu, 8. prosince 2015 jsem vstoupil do Bratrstva a 30. června 2018 jsem byl vysvěcen na kněze. Dva roky jsem mohl sloužit jako kaplan na priorátu sv. Klementa Marie Hofbauera ve Vídni, od roku 2020 jsem byl priorem Katolického vzdělávacího domu v Jaidhofu, s velkou radostí i skautským kurátem, činný v práci s mládeží a představeným Třetího řádu Kněžského bratrstva. Od podzimu 2018 mohu o víkendech pečovat o věřící v Korutanech v mé oblíbené tradiční farnosti sv. Hemy v Celovci.

Co si přejete pro rakouský distrikt v příštích letech?

Nejprve a především: neustálé prohlubování tajemství mše svaté, tohoto našeho největšího pokladu na zemi! Každá dobrá katolická pastorace vychází od oltáře a směřuje k oltáři. Modleme se za kněžská povolání, řeholní povolání a za dobré katolické rodiny. Snažme se však také si vzájemně opravdu pomáhat, vzájemně se skutečně podporovat, také ve všech lidských problémech. Doba nebude snadnější, potřebujeme pevnou sounáležitost v každém ohledu; nenechávejme nikoho samotného! Buďme také vděčnější, na to bohužel až příliš často zapomínáme!

Již dlouho mají do Církve přístup rozmanité proudy neslučitelné s vírou a až příliš často se tím rozmělňuje její pravý úkol. Neboť v Církvi nejde o pravici nebo levici, v Církvi musí jít o „nahoře“ a „dole“, o katolické a nekatolické. Jde o Církev, jde o pravdu, jde o Ježíše Krista, o Boha! My chceme sloužit katolické Církvi, sloužit pravdě, která je tam, kde je Bůh!

Prosím, mnoho se za mě modlete! Navěky Pán Bůh zaplať!

 

Prevzaté s drobnou úpravou z fsspx.at